Fázový kontrast
Významným krokem vpřed bylo, když v roce 1934 [5] prof. Frits Zernike objevil metodu fázového kontrastu [5,8,13], za což dostal v roce 1953 Nobelovu cenu. Princip metody spočívá v cílené změně fáze vlnového pole (nejčastěji kvasimonochromatického) neovlivněného vyšetřovaným předmětem, vzhledem k fázi pole ovlivněného tímto předmětem. Pomocí této metody dosáhneme kontrastního obrazu fázového předmětu tj. předmětu, který prakticky neovlivňuje amplitudu vlnového pole, které jím prochází, ale ovlivňuje pouze jeho fázi (např. bakterie, buňky apod.). Výhodou této metody je, že nepoškozuje živé biologické objekty a umožňuje jejich pozorování v čase.
